Ahoj,
tak jsem se konečně odhodlal představit tu sebe a svou mazdičku.
Začnu krátce o sobě. Jmenuji se Jakub, je mi 22 let, aktuálně studuji v Praze a jinak bydlím v Chebu. A teď k mé mazdě.
Abych to vzal vše hezky popořadě. Miatu jsem si zamiloval před mnoha lety v NFSU2. Tehdy mně ani nenapadlo, že bych ji jednou mohl řídit v reálu, natož ji vlastnit.
Taky mi bylo nějakých 11 let.
Před nějakýma dvěma, třema rokama mi došlo, že to zas tak nereálné není a začal jsem se po Miatě shánět a hlavně na ní šetřit. Což při studiu docela trvalo, až do minulého léta, a rozpočet stejně nic moc. Alespoň jsem měl dost času pořádně se rozhodnout jakou chci. Od začátku bylo jasné, že NB. NA jsem v té době ani nevěděl, že existuje (hanba
). NC jsem si zkoušel projet v bazaru a moc se mi líbila, ale byla úplně mimo rozpočet. Po přečtení spousty článků - tolik jsem snad nikde o ničem nenačetl - padla volba na NBfl, rok 2001, v černé nebo modré, nejlépe se samosvorem, motorizace mi byla celkem fuk. V té době jsem měl Smarta 700cc a 1.6 v mamky Golfu mi přišla jak z jiného světa.
Když už jsem měl vše vymyšlené a peníze našetřené, nastal čas pořídit konkrétní kousek. Vzhledem k mizivému rozpočtu jsem byl pár měsíců přilepenej na mobile.de a tady na foru a čekal než se objeví nějaký kousek za super cenu.
A objevil, ke konci loňských prázdnin, zrovna když jsem na tři dny odjížděl mimo civilizaci. Auto bylo cca 400 km za hranicema Něměcka, což bylo fajn, jelikož bydlím hned u hranic. V dobrém stavu, za dobré peníze, od soukromého prodejce. Pán slíbil, že auto podrží do soboty, tak jsme v pátek půjčili v Praze plaťák, hurá na víkend domu, a že v sobotu ráno pro ni jedeme. V pátek večer jsme volali, jen pro ujištění zda vše platí, a z týpka vypadlo, že auto dnes prodal... Vyhozený prachy za plaťák, zkaženej celej víkend a chuť kupovat auto pomalu mizela.
Projížděl jsem dál ty internety, spíš už tak ze zvyku a jedné listopadové noci jsem málem dostal infarkt.
Objevila se černá NBFL 1.6, nájezd 180k, podle fotek v dobrém stavu, kompletní servisní historie, žádná rez, akorát prošoupaná sedačka u řidiče a střecha už taky zažila lepší časy. A bez samosvoru. V bazaru 460km daleko. Ale s cenovkou 1500 eur. Přišlo mi, že to musí být nějaký ojeb, ale stejně jsem hned v pátek ráno dokopal kamaráda ať tam zavolá, německy neumím ani slovo. Pán působil seriozně, a že ji klidně podrží do sobotního rána, jen ať mu pošlu mail se svým jménem a adresou. Tak ok, že to risknu. Kolečko se opakovalo, půjčit plaťák, hurá na západ a v sobotu ráno vyrazit. Měl jsem takovou radost, že jsem to na tradičním pátečním pivku trochu přepískl a v sobotu jsem byl rád, že jsem vůbec vstal. Naštěstí řídil táta.
Dojeli jsme na místo a nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když jsem ji tam viděl.
Stála tam, v mrňavém autobazaru v horském městečku a čekala na mně.
Hned jsme ji s kamarádem celou prohlédli a děda šel domluvit zkušební jízdu. Jel jsem s nějakým technikem, co uměl anglicky dvě slova, o dvě víc než já německy, takže domluva úplně úžasná a doteď si nejsem jistý, kdo z té jízdy měl větší strach.
Každopádně bylo jasno. Vysolil jsem peníze, podepsal, aspoň doufám, kupní smlouvu a jelo se domu i s mazdou.
Hned v pondělí ráno jsem naklusal na STK, takhle dlouhou kontrolu jsem ještě nezažil, technik zkoumal snad každý cm auta. Několikrát se ujišťoval, jestli je to auto opravdu 14 let staré, že to není možné.
Ještě ten den odpoledne bylo auto na značkách.
Koukám, že jsem se rozepsal trochu víc, než bylo v plánu. Příště napíšu o tom co všechno s mazdou proběhlo po přihlášení a co je v plánu do budoucna. Každopádně už s ní mám za sebou několik tisíc km a nepřestává mi dělat radost.