Moje červená rachejtle

[PetrB]

Ahoj, komunito

Jmenuji se Petr a tohle je můj příběh

Krátká verze: Mám nové auto.

Dlouhá verze:

Auta mám rád jako každý chlap, jsou to podle mě jedny z nejúžasnějších vynálezů, dá-li se o tom tak mluvit. Z mnoha vozů, které jsem kdy řídil stojí za zmínku asi jen bráchův Žigul anebo (samozřejmě pravostranný) LR Defender z dob mého farmaření v Anglii. Mám i svůj vysněný auťák a tím je targa Bertone Icsunonove alias mid-engine baby Ferrari od Fiatu. Uvažoval jsem o něm jako o své víkendovce a dokonce byl tou dobou i jeden takový pěkně zrestaurovaný kousek nedaleko na prodej. Jak jsem záhy zjistil, má ale jednu malinkatou chybu. Takový detail. Pravděpodobně bych se do něj nevešel jak je prťavej. Takže ne. Sundat a nandat plátěnku z Barchetty, to je na náhradní volno v práci a předělané hatchbacky s uřízlou střechou to je takový sporťák nesporťák. Takže ona zprofanovaná MX5. Ale která? Věděl jsem akorát, že to musí být krasavica, o tom žádná. A tak jsem postupně začal po večerech pátrat inzercí tak intenzivně, až jsem si uhnal akutní miatitidu v předposledním stadiu.

Stovky inzerátů, desítky hodin shlédnutých návodů a recenzí... Až se na podzim mezi těmi inzeráty objevila ONA - v barvě, jakou jsem chtěl, s motorem jaký jsem chtěl a výbavou (pokud se tomu tak dá říkat) jakou jsem si představoval. Podle těch shlédnutých návodů jsem si vypracoval asi pětistránkový megaprofesionální checklist co všechno bych měl u takového auta při koupi zkontrolovat a vypravil se na expedici do hlavního města. Prodávající byl trpělivý sympaťák, auto jsem prohlížel skoro dvě hodiny zvrchu zespodu, za jízdy i na špalkách, i cena byla tak akorát na horní hranici toho co bych za to dal, tak jsme se domluvili, že si dáme čas na rozmyšlenou a že se během dvou, tří dní ozvu. V tu ránu se mi usadil na ramenou takový ten hajzlík čertík co furt popichuje (hele, vole, vem ji, vem ji!! na všechno se vyser a vem ji hned než ti ji někdo vyfoukne!!!) a andílek (hele, je tolik jiných krásných a užitečnějších věcí, tak k čemu tohle? tohle vážně nepotřebuješ, nestojí to za to...) Prostě dilema jak sviňa. Long story short... Andílek vyhrál. Něco se ve mně šprajclo a já svou vysněnou nechal jinému. Tak jsem akci miata odložil na neurčito a jel raději do Alp lyžovat.

Chvíli byl klid, ale parchant červík už hlodal, já to nevydržel a zase jsem otevřel ty zpropadené inzeráty. A byly tam na prodej u téhož člověka hned dvě. Jedna ztrápená šmudla, která by mě tak nebolela, kdyby to třeba nevyšlo a druhá taková od pohledu frflena nafintěná, okatý tuning, který mě nikdy nebral. Tak volám na tu první a prodejce říká, že je asi už prodaná, bo záloha, ale že má ještě jednu a že to je kauf! Že je jen jedna v takovém stavu za rok, jen nasednout a odjet, nula nic koroze, loni zainvestovaná a podobné duperele. Jo, jasně.... Na tyhle poudačky jsem už starý...

Někde jsem četl, že ojetina se má kupovat s chladnou hlavou a bez emocí. Jenže jsem si taky vybavil svou rozhodovací paralýzu z mé pražské anabáze a začíná mi být jasné, že mám-li postupovat zodpovědně při koupi auta, miatu nikdy nekoupím. Musím to udělat rychle a bezbolestně. Tak to beru jako protiúkol, svůj checklist odhazuji v dál a ještě ten den volám nazpět, že ji beru. Aniž bych ji viděl, aniž bych ji projel, prostě jsem ji koupil tak nezúčastněně jak když kupuješ v Kaufu nákup na večer. Pár housek, třicet deka Vysočiny, jednu miatu, dva piva. Počkejte, stačí dvacet deka toho salámu... A tak skládám zálohu, chvíli na to celou částku a do zprávy pro příjemce píšu Sbohem rozume. Nemusím psát dvakrát, že to bylo navzdory všem svým zásadám ohledně kupování čehokoli.

Teď teprve začaly panečku ty pravé bezesné noci. Ty vole, to takhle vymeteš pavučiny z účtu a pošleš šestimístnou částku dovozci aut s - řekněme ne úplně jednoznačnou pověstí někam na druhý konec republiky a čekáš co se stane. Jakože zázrak a všechno pojede jako na drátech a nikde se nic neposere? Ukázkový odstrašující příklad do sbírky internetových článků s názvem Jak rozhodně nekupovat ojeté auto. Měls to zapotřebí si takhle zadělávat na solidní průser? To ji fakt tak potřebuješ? Ale tentokrát jsem toho andílka našeptávače umlčel nemilosrdnou tíhou logiky. Jedno kabrio je přece vždy lepší než nula kabrio a basta! Teď už jen dostat se nějak do té zatracené Zezplzně a mazďuli od tama přestěhovat na Slezsko. Při tom zároveň doufat, že se mi pod zadkem cestou nerozloží na prvosoučástky za poslední cedulí s červeně přeškrtnutou Plzní...

I stalo se tak uprostřed zimy konkrétně jednoho slunného a teplého prvního února. Zdeněk (nepsal jsem ještě, že to je Judl-import?) mě nabral na nadru a hned z kraje mu říkám, že tu ta operace do které jsem se uvrtal je pičovina jak mraky. "Není to pičovina" povídá Zdeněk seriózně a mi tak nějak odlehne. Potřeboval jsem to slyšet navzdory tomu jak moc takovému tvrzení lze věřit, zejména po tom, co zbantoval celý fajnklub s otázkou "chlapi, co je to short nose?" Přijeli jsme někam, kde lišky dávají dobrou noc a ona tam vážně byla. Pro svůj klid jsem raději ani pořádně nezkoumal, co jsem to vlastně koupil. Emoce stranou, víme? Jednoduše krátká projížďka, kontrola těch nejzákladnějších věcí, kontrola papírů a čusbus.

Tyvooooleeee, co to jeeeee??? Co jsem to provedl?? To není auto, ale rachejtle na kolečkách!! Tohle mě má jako dovézt přes celou zem 450km daleko? To by mě teda zajímalo, kdo dřív odpadne, jestli jinba nebo ittai.... Ze strachu o celý západočeský kraj jedu nejdřív dost opatrnko, ale posléze se odvážím i do levého pruhu, maje už od Rokycan špunty v lebce zatlačeny proklatě hluboko. Jééé, ono to prdí! Jééé, ono to smrdí! A jako vedlejší produkt to dokonce i jezdí! Emocí je najednou plné auto. A pak se to stalo! V Praze při tankování balím první babu! To když uslyším za sebou hlas: "Máte hezké auto, pane". "Díky, sedím v tom prvně" odpovídám rozpačitě. "Jste si udělal radost, viďte?". "Ano". Jo... wow efekt má tohle fáro v záplavě šedivých SUV značný, a to je přece to, oč tu (taky) běží. Ale nic naplat, třeba pokračovat. Nechal jsem tedy mou obdivovatelku napospas jejím vrstevnicím z důchodcovského zájezdu a razil dom. Jen u Hradce nezapomenout zahnout volantem trochu doprava.

Samozřejmě jsem měl celou tu štreku přiměřeně nahnáno, jestli mě náhodou Zdeněk neutáhl na vařený nůdli, bo celé to všechno doposud šlo až podezřele hladce. Při koupi jsem si totiž nemohl nevšimnout na platu rozloženého ručníku a trochu plísně v rohách (a kurde...) A tak doma nastává fáze fénování (je to přece kadeřnické auto, no ni?) a především hon na lišku bystroušku... Nebudu vás napínat, našel jsem ji. Schovanou v popelníku!... No tak dobře, ještě vím o dvou titěrných místečkách, ale to si oba necháme pro sebe. Jinak je kastle i po těch třech desítkách let v mimořádné kondici, měřič laku ukázal na všech panelech kolem 80 mikronů, v kabině jak v pokojíčku. Stála určitě čas venku, bo zpod kapoty lovím z útrob motoru tři oříšky pro popelku, kable jsou ale naštěstí neprohryzané. Po debordelizaci míst kam ani slunko nesvítí jsem kromě 62 centů, 2 zlotých, jedné marky (západní) a jenoho feniku nenašel nic, co by mi mělo zlomit srdce, jen víceméně drobnosti, na které se časem asi stejně vybodnu. A ano - zainvestovaná je mocně, v tomhle Zdeněk nekecal: svíčky, kábly, střecha, volant, audio, tlumiče, ráfky, gumy, brzdy, koncák - to všechno se blyští. Zpoza kanálků a blatníků vypadlo jen naprosté reziduum - tahle mazďula musela být milovaná.

Samozřejmě, že došlo na legalizaci papírů a dokladů, to je taky kapitola sama. Pojišťovák:"Takže říkáte že máte mazdu MX-6?"... "Ne, MX-5.",..."Ano..., dobrá.., takže pojištění na CX-5..?"..."Ne, na MX-5." "Tu nemám v databázi, tak já napíšu MX" (yes, whatever...). No nakonec mi to stejně nepojistili jak jsem si přál (a stále to řeším). Dále bylo třeba doplnit chybějící údaje v TP, takže to co zná každý: Plessingerovné 1400.-, euronormovné 5000.-, espézetkovné 800.- a třikrát hurááá!! Od včerejška je na značkách. Čekal jsem, že zrovna tohle bude ouřadovi trvat tak čtrnáct dnů včetně placených svátků, ale když se zpoza přepážky zeptal, jestli se můžu stavit ještě ten den odpol ve tři, tak jsem si málem musel nasadit vypadlou zubní protézu.

No a co to teda je za boží zjevení, že u něho trávíte svou polední pauzu? NA 1990 ve verzi 40th anniversary mně, v barvě kabrioletí červeň, emigrant z Říše, 165000km, rádoby 115 lichokopytníků a super stav to napohled. A včil je moje. Nejhezčí v ulici a druhá v okrese! Domovem v Ostravsko-Karvinském revíru a Podbeskydí. Co bude dál? V prvé řadě nafouknout zpátky polštář. Poté opravit pískající spojku, rozvody, průplach chlazení a takový ten běžný ropný servis. Jinak žádné závodní zrvhlosti neplánuju, od toho je zbastlených plno jiných aut. Zbytek odhalí až čas. Možná se ale budu zbavovat těch kol výměnou za nějakou pořádnou dvojmontáž... A taky jsem rád, že jsem nepodlehl pokušení jít do nějakého byť silnějšího ale rezatějšího NB, do kterého se stejně nevlezu. Jinou už nechci. Tu ta je nejlepší. Udělal bych to znovu? HELL NO! Not in a million years!
Zdá se, že jsem vyléčen.




Blbost, jsem v tom ještě hůř než předtím

Chci tímto poděkovat Tuleňovi a Jirrovi97, za to, že mi ukázali, kudy cesta nevede a kudy ano - díky kluci! A Zdeňkovi za opravdu pěkný kus auta.

A jestli jste to někdo dočetli až sem, tak pámbů s váma

[armink]

Tož vitaj!
Perfektní popis, perfektní příběh a krásné auto nakonec - takže to přece jen dobře dopadlo. Kola jsou za mě parádní, sám mám Japany vyhlídnuté takže to schvaluji ale je to samozřejmě věc vkusu.

Tak ať Ti dobře slouží a dělá radost. Sám už se klepu na trochu lepší počasí abych mohl vyrazit.

[Daep]

To je příběh napsaný jak má být, super! Jsme rádi že jsi při výběru, stejně jako my všichni, přišel o rozum a zařadil se mezi nás kadeřníky
Co ten nárazník, vypadá nějak zašle oproti vyleštěnýmu zbytku auta. Jinak miatka vypadá náramně, taková se vážně už často nevidí, hlavně už takhle při pořizovaní.. Uvnitř je to taky takhle udržovaný? A ty kola sou pohledný, pravda, že k týhle konkrétní mx-5tce asi tolik nesluší (vypadá to oproti zbytku auta jako trošku tuning).

[Jirka]

Sháním redaktory! Nechceš se přidat?

napsáno krásně, od srdíčka. Tak ať ti ta krasavice krásně jezdí!

[PetrB]

Armink: Což o to, kolesa jsou to pěkné a mazdě i sluší, ale na mě jsou až moc řvavé. To ani nemluvím o tom, že pro ORV II jsou úplně v Mimoni
Daep: Nevím, údajně je to už od výroby takhle ne? Je to celé jen trochu vyčištěné hadrou, až se na to vrhnu pořádně, možná se mi podaří trochu přemluvit i ten plast. Hlavně na zadním nárazníku jsou takové světlejší mapy. Tapecirunk je taky velmi udržovaný (nebo spíš vyměněný, nevím), jen středová konzole a sluneční clony jsou takové unavenější. A nefunguje zapalovač.
Jirka: Takhle jednoduše se dělá konkurz na redaktora? To beru! Jsem potěšen, že ten můj výbřed (a teď tím myslím text) aspoň někoho pobavil.

Jinak jsem tady v tom světě "nahoře bez" novej a objevuji různé "quirks and features", tak mě prosím omluvte za to, že budu klást asi úplně pitomé dotazy.

[Jirra97]

Jsem rád, že jsem pomohl ujasnit priority Auto vypadá fajn, tak hlavně ať funguje a dělá radost

[dopr]

Budu opakovat borce prede mnou, ale taky mi to neda a musim pochvalit moc pekny, ctivy sloh. No, a mimochodem gratuluji ke koupi a preju spoustu radosti a zazitku!

[McLenin]

Prečítané, veľmi pekne napísané nech ti slúži a máš veľa zábavy s krásavicou!

[PetrB]

Rachejtle dostala co proto, teď už by mohla být ready na nějakou tu krasojízdu.
Přikládám pár fotek.

[PetrB]

Prvních sto dní a prvních tisíc mil s rachejtlí

Krátká verze: Normálně s tím jezdím. Konec příběhu.

Dlouhá verze: Ale ja s tím fakt normálně jezdím. Žádná dramata. A to jsem měl za to, že každý správný miaťák je takový kříženec modeláře, vynálezce a písmomalíře (to kvůli zápisům v TP) a až někde vzadu na poslední stránce v poznámce pod čarou figuruje "šofér". Totižto abyste to pochopili.. Podle těch vražedných případů popsaných všudemožně na netu jsem se před koupí jako tibetský mnich mentálně připravoval na to jak si budu muset všechno vařit, opravovat, vyměňovat,... ale musím zaťukat na podběh - za to jak to auto vypadá, za to můžou všichni dobří rodáci přede mnou. A že jich bylo. Já ten nyní svůj hadraplán v podstatě už jen pucuju. Dokonce ani hloubkový průzkum sondou nepotvrdil přítomnost jak rzi, tak ani koroze. Tím neříkám, že ta moje vystřelená petarda je nějaká královna plesu, to zas ne, ale na takovým srazu vyžilých popelek po třiceti letech by mohla z fleku dělat předsedkyni třídy, to zas jo. Když jsem s tím autem přijel k mechanikovi na vstupní servis, tak mě hned ve vratech zdrbal jak financ kozu, co mu to tam vozím za exponáty, pak se poškrábal na čele, jakože se na to teda podívá, a v závěru byl skoro až dojatý z toho, jak vstřícně je to auto vymyšlený a hlavně v jakém celkovém stavu je. Dobře vím, že to není mojí zásluhou, ale jednoduše já sám nemám odvahu do toho zbytečně vrtat metodou pokus-omyl-youtube-pokus-omyl-servis. Jen bych tomu ublížil. Čest a sláva těm, kteří tu odvahu mají. Když už, tak za mně raději rovnou servis.

Zatímco v běžném životě se přemisťuji zcela neviditelným hatchbackem v barvě zinkového plechu (což je vlastně fajn mít takové stealth auto), mx5 takovou funkci nenabízí. Budí pozornost. Počínaje startováním - to mám pocit, že tu detonaci musí zaznamenat i seismografy na Islandu. S průvanem v kabině se u kabroše tak nějak počítá již v základu. Součástí paketu Mx-5 - a to si přiznejme narovinu proč to máme - jsou reakce lidí, které to auto dokáže vyvolat. To bych rozdělil do tří skupin. Chlapi - ti při průjezdu kolem čumějí, otáčejí hlavy, zírají, mnozí zcela přestávají vnímat realitu. Baby - i ty při průjezdu nevnímají realitu a čumějí a zírají ... ale do MOBILU!!! Jedna jak druhá! Fakt, až doteď jsem si neuvědomil, kolik holek chodí po světě s očima zabodnutýma do displeje. Čest vyjímkám, ale kolem s nepřeslechnutelným rachotem vzlétajícího bombardéru projede roztomilé ťuťuňuňu autíčko notabene bez střechy a ony ... nezájem. Pokud by to tedy někdy někdo četl, kdo ještě miatu nemá a uvažuje o ni jako o vhodném prostředku k navazování známostí - pořiďte raději koně a budete skórovat týž večer. S červeným sporťákem budete balit jen chlapy. A děcka? - to je čirá radost. Kolikrát jsou jako u Jiříkova vidění, mávají a chtějí zamrkat. Bo kde dnes taky můžou spatřit taková ta skvělá vyklápěcí vočíčka. (note to self: vyměnit konečně to vrtošivé spínací relé)

A jak to vlastně jezdí? Nemám ještě toliko srovnání, ale ... no jezdí to Rovně i nakřivo, dopředu i nazpět ale hlavně nahlas. Nikoliv bokem. To neumím. A taky se bojím. Ono taky jak je to vespod tvrdší, na gumách širší a především bez Torsenova srandosvoru, tak to v zákrutách sedí jak Rath na Pangráci. Je to postaru klasicky pětikvéčko, ovšem to šesté Q mi takňák nechybí. Stačí hluboko podřadit a najednou je tam převodů ažaž. Co vím určitě, tak tomu podvozku ale vůbec nechutnají příčné nerovnosti. To mám pocit, že mě to auto chce katapultovat do vesmíru. Já sám s tím jezdím poměrně netypicky - nejčastěji jako takový ten pravověrný křesťan, ročník 1915 s vlastním smradem o závod. Pravda, tu a tam na opuštěné kudrnaté cestě vyženu pavouky z omezovače, ale stejně nejradši mám takovou tu vegetativní jízdu na trojku na bublavé otáčky. Tak aby i lidi z vnějšího světa stihli zaznamenat co že to jede kolem, bo druhé takové jsem v mém asfaltovém království ještě nepotkal. A když je to jen trošku z kopce, tak moc rád - pauza na pokřižování - vyřazuji a jen si tak plachtím krajinou. Kdo má taky furt poslouchat toho hromburáce pod zadkem. Co taky ještě neumím a průběžně se to učím je odcházení. Rozuměj zaparkovat někde, odejít pryč a nechat ji samotnou na pospas veřejnému mínění. To mi ještě působí jistý duševní konflikt. Nemluvě o tom, že když si na telefonu procházím poslední fotky, nejen mému cvokaři musí být jasné, že jsem si v životě vytvořil další toxický vztah... Z větších plánovaných výletů jsem zatím realizoval jen jeden a to Hrčavu. Povrch sice není v jakosti A+++, ale rozhodně ani žádný tankodrom. Široké je to tak akorát na dvě miaty, na konci je takový hrubší plac na donuty, jinak je to doslova konec světa.

A zatím taky konec příběhu.

Děkuji za pozornost.

PS: V touze za všeobecné zkulturnění zážitku jsem už přece jen stačil způsobit jedno vyhoršení. Chtěje apgrejtovat to příšerné dveřně-zavírací BŽWUCH!!! na nonšalantní klinggggg, jsem vystlal tyto patřičnou dávkou antivibrační izolace a doufaje v rasantní zmírnění onoho bžwuchu... Inu netřeba mít absolutní hluch, abych seznal, že onen klingggg, se tak úplně nedostavil. Ledaže bych na zámky pověsil kravskej zvonec. V mém případě spíš volskej...