Tak se teda taky pochlubim svojí kráskou
. Koupil jsem si jí před rokem, protože sem začal při škole ještě pracovat na poloviční úvazek, k čemuž sem auto už prostě potřeboval. Rozpočet na auto jsem měl 120 000 a tudíž dost omezený výběr. A protože studuju strojařinu, živím se strojařinou a auta jsem miloval od malička, nepřipadalo v úvahu nic typu Fábie a nic na palivo Satanovo (tím myslím naftu). Vždycky sem chtěl něco, co by mělo charakter a zároveň bylo technicky (skoro) perfektní. Což výběr dost radikálně omezuje. Pro mě se výběr kandidátů v podstatě zúžil na dva, a to Alfu Romeo Spider a nebo Miatu. Alfa byla sice levnější, má obrovský charakter, po stránce vzhledové zajímavá (neříkám vyloženě krásná) ale technicky vážně za moc nestojí. Proto vyhrála Mazda MX-5 NB, kterou sem si zamiloval asi v 15ti letech díky hře Need for Speed (dodneška se to na mě podepsalo, jenom z nostalgie sem si prostě musel koupit chromovaná světla, protože se mi na ní i ve hře hrozně líbili
). Navíc pánové v Hirošimě si (na rozdíl od pánů z Boleslavi....) všimli, že když po předních kolech chci aby zatáčeli, nemůžu na ně posílat výkon. No, prostě, začal sem brouzdat po internetu a hledat. Za 120k sem si mohl o 1.8 v rozumném stavu nechat jenom zdát a musel sem se smířit s 1.6. Našel sem si krásnou Miatku někde u Ostravy (což bylo vynikající, protože jsem Bíliny, která leží v severních Čechách). Měla najeto 79000km, rok 2001, cena 120k. Akorát bohužel nebyla v kůži, zato byla v dobrém stavu (když pominu těžítko v podobě style baru který se mi už válí v pokoji na zemi a přiblblý kola AEZ které váží 10kg jedno, dost mě štvou a nemám zatím peníze na nový). Navíc je v barvě British Racing Green, kterou sem vždycky chtěl. Takže jednou takhle po zkoušce (kterou sem na ten pokus neudělal protože sem měl myšlenky trochu jinde než u termomechaniky) jsme se s tátou sebrali, jeli rovnou z Prahy do Ostravy kde jsme přespali a ráno jsme se jeli podívat na auto. Po krátkém svezení bylo jasné, že mi bude říkat pane (protože bylo ten den hezky, poprvé v životě jsem jel v autě bez střechy, motor vydával v každých otáčkách fantastické zvuky, řazení bylo přesně a kladlo ten správný odpor a protože byla a je jedním slovem úžasná). Tátovi se moje Mazdička první nelíbila (ale nemůžu se na něj zlobit, je právník a nemá pro stoje cit) ale potom co jsme v Ostravě tankovali a mladá moc pěkná pumpařka z nás celou dobu nespustila oči svůj názor přehodnotil. A tak jí mám doma, občas mě dost štve (když třeba jedu bez střechy a začnou chrastit skla a nebo když nedovřu okno a jedu z Prahy domů hodinu s mokrou pr... a nebo když mám vodu v těsnění střechy nad okýnkem u spolujezdce atd...) ale když je hezky a jdu se projet je vše odpuštěno a na světě je rázem hezky. Jediný kdo moje auto nemá rád je moje přítelkyně, ale to má vážně smůlu