Mazda MX-5 Fórum ... http://forum.mx-5.biz/
Internetové diskuzní fórum o všem kolem roadsteru Mazda MX-5 / Miata
Slovácká krasavica BlueNCfl 2.0
Pravidla fóra
Co člen fora a jeho vůz, to jedno téma. Pochlubte se svými "kráskami"!
Co člen fora a jeho vůz, to jedno téma. Pochlubte se svými "kráskami"!
Re: BlueNC
od Jirka » 18 říj 2015, 21:16
Ahojte!
Dovolím se podělit o report z naší dovolené Morava – Slovinsko – Chorvatsko (Zadar) - Zpět, třeba se někomu bude hodit při plánování své dovolené. Je to naše první dovolená s Mazdou, tak omluvte možná trochu přehnaný entuziasmus!
1. Den: Morava – Bovec (sobota)
Cílem prvního dne je Bovec ve Slovinsku na řece Soča.Trasa dle navigace – Vídeň – Graz – Klagenfurt mne moc nebaví, a tak volíme severnější dálnici přes Semmering s hezčími výhledy a klidnější dopravou, s vidinou krásných výhledů a pohodové topless cesty. No, bez střechy jsme jeli jen úsek Břeclav – Vídeň, kde začalo lít jako z konve. Stále za deště přejíždíme sedlo Loiblpass, které je příjemnou rozcvičkou na Slovinské serpentiny. Moc pěkný povrch, široká cesta… zastavuji u kraje a nechávám poodjet dva dovolenkáře. Doprava je překvapivě i v sobotu minimální, takže stačí tři minutky počkat a vyrazit na volnou cestu. Dotankovali jsme ještě v Klagenfurtu za 1,27 Eur, průměrná spotřeba přes Rakousko podle dotankování 6,9 l/100 km. Na Slovinsku nekupujeme dálniční známku. Zpětně bychom se možná rozhodli jinak, nicméně dá se bez ní obejít, jako bonus navštívíte místní města a vesnice, které byste jinak jen profrčeli okolo.
Přijíždíme ke známému jezeru Bled s ostrovem a kostelem na něm uprostřed. Překvapuje nás nedostatek parkovišť, a když už na jedno narazíme, zjistíme, že nemáme mince na úhradu parkovného. 5 Eur po 15:00, 10 Eur, pokud přijedete dříve, což je docela dost. Místo nás až tak nenadchlo, potvrzuje se jeho komerční povaha, a tak míříme dál, do soutěsky Vinegar. Reportáž z ní jsme náhodou chytli týden před odjezdem v Objektivu.
Soutěska je jen pár kilometrů za Bledem a na rozdíl od Bledu jde o místo, které opravdu stojí za to vidět. Parkovné se neplatí, vstupné 4 Eur/dospělý. Měli jsme ohromné štěstí: jen chvíli před našim příjezdem přestalo pršet, a tak jsme na uměle vybudovaných, dřevěných chodníčcích, vinoucích se cik cak nad řekou mezi skalami, takřka úplně sami. Po hodinách v autě si to opravdu užíváme. Po zhruba půlhodině přicházíme na konec – soutěsku ostatně můžete jít i z opačné – severní strany. Na cestě zpět se už vyhýbáme davům asijských turistů, na jejichž tvářích lze vyčíst něco jako: „Bleh, to je nuda, ale já to teda projdu, kdy už bude konec?“
Po Vinegartu se vydáváme směr Bovec, samozřejmě přes Vršič. Opět máme štěstí na nulovou dopravu, až pár serpentin před koncem se připlete starší Polo, které se srdnatě snaží dokázat, že do šrotu ještě nepatří. Jak už zde někdo psal (myslím, že Mike), Vršič kvalitou cesty od severu moc nenadchne, ale zažít se to musí. Nahoře krátká pauza, foto, ledový vítr nás brzy zahání zpět. Alespoň, že už neprší a topení na plné pecky podpořené vyhřívanými sicnami dovoluje shodit střechu a užít si překrásné výhledy.
Údolí Soče je doslova řidičská extáze. Krásný povrch, rychlé zatáčky střídají ty pomalé, překvapivě malý provoz, a když už někoho doženete, obvykle ochotně při první příležitosti naznačí možnost předjetí. S mazdou se to dá užít i bez výrazného překračování rychlostních limitů.
Dvě noci bydlíme v Adrenaline-Check, přírodním tábořišti, kde dva nadšení kluci postavili stany pod přístřeškem, uvnitř matrace, duchny a peřiny. Nemusíte vozit stan, karimatky, ani spacáky, což je pro nás docela značná výhoda, že ano Romantické, klidné místo pro ty, kterým kempování nevadí. Nám vadí jen chladnější počasí, které jsme si vylosovali…
2. Den: Mangrt (Mangart)
Můžeme se dohadovat, které sedlo musí mazdař navštívit: Stelvio? Bernardino? Vše okolo Sella Ronda? Tak či onak, Mangart by sem měl patřit. Není to místo k bičování posledních koníků. Naopak. Úzká cesta a slepé zatáčky nutí jet opatrně. Každou chvíli a v každém z pěti tunelů obdivujeme lidský um a odhodlanost, se kterou tato nejvýše položená Slovinská cesta vznikla. Zhruba dva kilometry za odbočkou nás týpek kasíruje o eurobůra. Máme štěstí, nikdo před námi nejede, míjíme jen několik cyklistů a vyhýbáme se pár motorkářům. Bohužel, asi dva kilometry pod vrcholem je zákaz vjezdu a dokonce i zákaz pěším vinou padajícího kamení. Některá z přijíždějících aut zákaz ignorují, my však i kvůli ledovému větru měníme plány na zdolání vrcholu a vracíme se. Snad příště. Pětieurovky však rozhodně nelituji, cesta je to opravdu úžasná.
Cestou zpět se zastavujeme u pevnosti Kluže. Máme dost času, a tak si užíváme prohlídku a následně se vydáváme na horní pevnost Hermann. Cesta je dlouhá asi jen 1,5 km a vede 160m dlouhým tunelem, který stavitelé tesali ručně. Je úžasné sledovat, jak cestu, kterou dříve projel vůz, si příroda postupně bere zpět a mění se v pouhý chodníček pro pěší. Nahoře je úžasná pevnost, tedy spíše její torzo. Fascinující místo, které nás nadchnulo víc, než restaurované Kluže. Cestou zpět do kempu se zastavujeme v Bovci v místní pekárně a na něco na zub.
3. Den: Vodopád Kozjak a Predjamsky hrad
Cílem třetího dne je Piran, kde zůstaneme dvě noci. Cestou však chceme navštívit Predjamsky hrad a od pána v kempu dostáváme doporučení na hezký vodopád Kozjak nedaleko Kobaritu. Obloha pod mrakem, ale bez deště, ideální teplota na jízdu bez střechy, minimální doprava, klikatá cesta jako z památníčku. Po pár desítkách km přijíždíme do města Kobarit, kde se dáváme vlevo a přejíždíme Napoleonův most, za mostem opět vlevo. Pár stovek metrů za ním je po pravé straně parkoviště, kde platíme 2 Eura parkovné na dvě hodiny a vydáváme se po značené trase směr Kozjak. Po cestě nás nadchne vysoký, houpající se lanový most nad Sočou, jen těch vodáků nějak neplulo. Po půlhodině přicházíme k vodopádu jakoby v jeskyni. Pěkné místo, u auta jsme zpět za necelou hodinu a půl.
Směr Predjamsky hrad nás navigace láká nejrychlejší cestou po nějaké místní komunikaci, kterou nám ale majitel kempu rozmlouvá a doporučuje silnici 102 přes město Idria. Přestože je povrch místy nedokonalý, přestože se asi na třech místech právě stavělo, a i přes občasný kamion jde o trasu, kterou bych se klidně vydal znovu. Klikatí se okolo řeky, prostě nádhera. Kamion lze obvykle za pár kilometrů předjet (někteří pouští) a celkově nás opět překvapila nízká úroveň dopravy. Navíc postupně sledujeme, jak se velehory mění na vysoké kopce a krajina později začne připomínat naši Vysočinu nebo Jeseníky. Časovou náročnost věřte navigaci, přes průměr 50 km/h jsme se nedostali.
Predjamsky hrad působí jako tuctové místo z cestovního průvodce a také jim je, přesto jeho návštěvu doporučíme, ale pod podmínkou, že si zároveň vezmete vstup do jeskyně pod, za a nad hradem (16,90 Eur/osoba, parkovné se neplatí). Samotný hrad procházíme asi za hodinu s audioprůvodcem (v češtině!) do jeskyně pak vyfasujete přilbu se světlem a průvodce. Máme štěstí, jdeme sem jen čtyři, ještě s jedním Španělským párem, a se sympatickým průvodcem. Jeskyně nemá osvětlení, takže jdete jen za svitu svých čelovek a doprovodu malých netopýrů. Paráda, tohle se nám líbí! Ani celkově není okolo hradu tolik návštěvníků, jak bychom čekali poslední červnový víkend.
Původně jsme měli v plánu ještě Skočjanské jeskyně, ale na ty už nám bohužel nezbývá čas, je okolo čtvrté a do Piranu to máme ještě dvě hodiny. Právě tady bychom zpětně zvážili koupi dálniční známky, protože objíždění úseku mezi hradem a Piranem zabralo mimo dálnici dost času. Nevadí, alespoň máme důvod se do Slovinska vrátit.
4. Den: Piran
Našli jsme si přes Booking rozumné ubytování (60 Eur/noc pro dva vč. snídaně): s vlastním parkováním a v docházkové vzdálenosti od Piranu. Na snídani skvělý hemenex a bílá káva, paráda.
V Piranu stojí za návštěvu Muzeum mořské dopravy: když se paní u pokladny ptá, zda dva studentské, opáčím, že už bohužel studenti nejsme. Na to ona, že jsme mladí a studenti bychom být ještě mohli, a vnutí nám levnější vstupné (2,5 Eur/osoba místo 3,5 Eur). Za ty peníze to stojí, mají zde krásné repliky starých galeon dýchajících romantickými dobrodružnými časy, ve kterých by ale jen málokdo skutečně chtěl žít…
Nakopává nás káva a skvělé tiramisu v Městské kavárně vedle radnice, za ceny srovnatelné u nás. Pan majitel ubytování nás ráno varoval, že má celý den pršet, na/neštěstí začíná pršet až o půl čtvrté odpoledne. Jsme ale právě na cestě a tak promokáme durch. Nevadí, nejsme z cukru! Pan domácí trvá na tom, abychom se po převlečení stavili na šálek horkého čaje…
Slovinsko od nás dostává pět z pěti bludišťáků. Mohli bychom strhnout bod za občas horší silnici (ale stále lepší, než u nás), to ale skvěle vyvažuje neuvěřitelná vřelost Slovinců. Všech. Od kluků v kempu, přes kohokoliv na pokladně a v informacích, přes průvodce a obsluhu v kavárně či v restauraci. Všichni umí skvěle anglicky, a určitě i italsky anebo německy. Rádi poradí, prohodí vtípek, a přestože ví, že vás třeba už nikdy neuvidí, chovají se tak, jako byste měli být od nynějška přáteli. Opravdu hrubý kontrast s tu nafoukaným, tam odměřeným západem. Určitě se sem ještě vrátíme.
A abychom nezapomněli, na cestách jsme nepotkali jedinou policejní hlídku…
5. Den: cesta Piran – Zadar
Pátý den se opět nese v cestovatelském duchu. Čeká nás zhruba 400 km do Zadaru, kde se setkáme s přáteli, kteří zde vegetí už od soboty. Chceme se ještě stavit v městě Rovinj, kam je cesta prostá, po dálnici asi 60 km. Dálniční poplatek byl myslím 25 Kun. V Rovinji se trochu ztrácíme a místo příjezdu do velkého parkoviště v přístavišti přijíždíme na malé parkoviště – opět v přístavišti. Máme velké štěstí, neboť právě odjíždí auto. Platíme sympatických 10 Kun na dvě hodiny a jdeme na procházku.
Nebudete-li obědvat, dvě hodinky na procházku ke kostelu s věží, kde mají dozajista ještě původní, stovky let staré schody, bohatě stačí.
Po poledni vyrážíme směr Zadar. Istrijský poloostrov směr Rijeka protíná sice rychlostní, ale jen dvouproudovka. Provoz je opět minimální, něco pomalejšího díky dobré viditelnosti snadno předjedete, ale o dálnici rozhodně nejde. O to komičtěji působí po necelých 100 km výběrčí bouda před dlouhým tunelem Učka, kde chtějí 44 Kun – asi jde částečně i za mýto na tento tunel. Rijeku objíždíme ještě dálnicí, která se přemění v pobřežní magistrálu plnou zatáček. Ta se co chvíli „dotkne“ hladiny, abychom po chvíli sledovali moře z uctivého nadhledu, a tak stále dokola… kupujeme něco na zub a stavíme na odpočívadle (foto výše...)
Z 200km dlouhé trasy po pobřeží vás bude pravděpodobně bavit prvních 50 km, nebo než potkáte karavan – podle toho, co nastane dříve. Bez šneků se dá držet slušné tempo. Komu rupnou nervy, může v městě Senj najet zpět na dálnici, zajížďka není velká, ale celková časová úspora asi také ne. My si to užíváme a pak „užíváme“ celých 200 km až do Zadaru.
8. den – Zadar – Morava
Cesta zpět je prostá, nicméně bez dálniční známky Slovinska hledáme, jako většina, objížďku. Ta nejkratší přes Maribor se nám zdá nudná, a tak volíme cestu delší, zato naprosto prázdnou, klikatou, zábavnou přes Ptuj – Lenard – Gornja Radgona – Bad Gleichenberg – Riegenzburg – Ilz – dálnice. A dál po dálnici nach Wien.
Z první dovolené s mazdou jsme byli nadšeni. Vystačili jsme si s kufrem auta, nosič zůstal zatím doma. Pravda, pokud jsme cestou nakoupili, vznikl drobný problém a žena musela vše trpět pod nohami. Mne překvapilo, že se dá vcelku bezbolestně vydržet v autě 8 hodin v kuse, což je informace, která se příští rok, třeba cestou na severní pól, bude hodit 
Dovolím se podělit o report z naší dovolené Morava – Slovinsko – Chorvatsko (Zadar) - Zpět, třeba se někomu bude hodit při plánování své dovolené. Je to naše první dovolená s Mazdou, tak omluvte možná trochu přehnaný entuziasmus!
1. Den: Morava – Bovec (sobota)
Cílem prvního dne je Bovec ve Slovinsku na řece Soča.Trasa dle navigace – Vídeň – Graz – Klagenfurt mne moc nebaví, a tak volíme severnější dálnici přes Semmering s hezčími výhledy a klidnější dopravou, s vidinou krásných výhledů a pohodové topless cesty. No, bez střechy jsme jeli jen úsek Břeclav – Vídeň, kde začalo lít jako z konve. Stále za deště přejíždíme sedlo Loiblpass, které je příjemnou rozcvičkou na Slovinské serpentiny. Moc pěkný povrch, široká cesta… zastavuji u kraje a nechávám poodjet dva dovolenkáře. Doprava je překvapivě i v sobotu minimální, takže stačí tři minutky počkat a vyrazit na volnou cestu. Dotankovali jsme ještě v Klagenfurtu za 1,27 Eur, průměrná spotřeba přes Rakousko podle dotankování 6,9 l/100 km. Na Slovinsku nekupujeme dálniční známku. Zpětně bychom se možná rozhodli jinak, nicméně dá se bez ní obejít, jako bonus navštívíte místní města a vesnice, které byste jinak jen profrčeli okolo.
Přijíždíme ke známému jezeru Bled s ostrovem a kostelem na něm uprostřed. Překvapuje nás nedostatek parkovišť, a když už na jedno narazíme, zjistíme, že nemáme mince na úhradu parkovného. 5 Eur po 15:00, 10 Eur, pokud přijedete dříve, což je docela dost. Místo nás až tak nenadchlo, potvrzuje se jeho komerční povaha, a tak míříme dál, do soutěsky Vinegar. Reportáž z ní jsme náhodou chytli týden před odjezdem v Objektivu.
- Stezka Vinegar: bez davů je nádherná!
Soutěska je jen pár kilometrů za Bledem a na rozdíl od Bledu jde o místo, které opravdu stojí za to vidět. Parkovné se neplatí, vstupné 4 Eur/dospělý. Měli jsme ohromné štěstí: jen chvíli před našim příjezdem přestalo pršet, a tak jsme na uměle vybudovaných, dřevěných chodníčcích, vinoucích se cik cak nad řekou mezi skalami, takřka úplně sami. Po hodinách v autě si to opravdu užíváme. Po zhruba půlhodině přicházíme na konec – soutěsku ostatně můžete jít i z opačné – severní strany. Na cestě zpět se už vyhýbáme davům asijských turistů, na jejichž tvářích lze vyčíst něco jako: „Bleh, to je nuda, ale já to teda projdu, kdy už bude konec?“
Po Vinegartu se vydáváme směr Bovec, samozřejmě přes Vršič. Opět máme štěstí na nulovou dopravu, až pár serpentin před koncem se připlete starší Polo, které se srdnatě snaží dokázat, že do šrotu ještě nepatří. Jak už zde někdo psal (myslím, že Mike), Vršič kvalitou cesty od severu moc nenadchne, ale zažít se to musí. Nahoře krátká pauza, foto, ledový vítr nás brzy zahání zpět. Alespoň, že už neprší a topení na plné pecky podpořené vyhřívanými sicnami dovoluje shodit střechu a užít si překrásné výhledy.
Údolí Soče je doslova řidičská extáze. Krásný povrch, rychlé zatáčky střídají ty pomalé, překvapivě malý provoz, a když už někoho doženete, obvykle ochotně při první příležitosti naznačí možnost předjetí. S mazdou se to dá užít i bez výrazného překračování rychlostních limitů.
Dvě noci bydlíme v Adrenaline-Check, přírodním tábořišti, kde dva nadšení kluci postavili stany pod přístřeškem, uvnitř matrace, duchny a peřiny. Nemusíte vozit stan, karimatky, ani spacáky, což je pro nás docela značná výhoda, že ano Romantické, klidné místo pro ty, kterým kempování nevadí. Nám vadí jen chladnější počasí, které jsme si vylosovali…
- Adrenalincheck: kemp, kde vyfasujete stan s matrací a peřinami. Volná kuchyňka, za rohem záhon s bylinkami, teplá voda jen když svítí slunce...
2. Den: Mangrt (Mangart)
Můžeme se dohadovat, které sedlo musí mazdař navštívit: Stelvio? Bernardino? Vše okolo Sella Ronda? Tak či onak, Mangart by sem měl patřit. Není to místo k bičování posledních koníků. Naopak. Úzká cesta a slepé zatáčky nutí jet opatrně. Každou chvíli a v každém z pěti tunelů obdivujeme lidský um a odhodlanost, se kterou tato nejvýše položená Slovinská cesta vznikla. Zhruba dva kilometry za odbočkou nás týpek kasíruje o eurobůra. Máme štěstí, nikdo před námi nejede, míjíme jen několik cyklistů a vyhýbáme se pár motorkářům. Bohužel, asi dva kilometry pod vrcholem je zákaz vjezdu a dokonce i zákaz pěším vinou padajícího kamení. Některá z přijíždějících aut zákaz ignorují, my však i kvůli ledovému větru měníme plány na zdolání vrcholu a vracíme se. Snad příště. Pětieurovky však rozhodně nelituji, cesta je to opravdu úžasná.
- Mezi Predilem a Bovcem jezdí moc krásná autíčka!
Cestou zpět se zastavujeme u pevnosti Kluže. Máme dost času, a tak si užíváme prohlídku a následně se vydáváme na horní pevnost Hermann. Cesta je dlouhá asi jen 1,5 km a vede 160m dlouhým tunelem, který stavitelé tesali ručně. Je úžasné sledovat, jak cestu, kterou dříve projel vůz, si příroda postupně bere zpět a mění se v pouhý chodníček pro pěší. Nahoře je úžasná pevnost, tedy spíše její torzo. Fascinující místo, které nás nadchnulo víc, než restaurované Kluže. Cestou zpět do kempu se zastavujeme v Bovci v místní pekárně a na něco na zub.
- Pevnost Hermann je asi kilometr a půl pěšky od pevnosti Kluže. Vydejte se tam!
3. Den: Vodopád Kozjak a Predjamsky hrad
Cílem třetího dne je Piran, kde zůstaneme dvě noci. Cestou však chceme navštívit Predjamsky hrad a od pána v kempu dostáváme doporučení na hezký vodopád Kozjak nedaleko Kobaritu. Obloha pod mrakem, ale bez deště, ideální teplota na jízdu bez střechy, minimální doprava, klikatá cesta jako z památníčku. Po pár desítkách km přijíždíme do města Kobarit, kde se dáváme vlevo a přejíždíme Napoleonův most, za mostem opět vlevo. Pár stovek metrů za ním je po pravé straně parkoviště, kde platíme 2 Eura parkovné na dvě hodiny a vydáváme se po značené trase směr Kozjak. Po cestě nás nadchne vysoký, houpající se lanový most nad Sočou, jen těch vodáků nějak neplulo. Po půlhodině přicházíme k vodopádu jakoby v jeskyni. Pěkné místo, u auta jsme zpět za necelou hodinu a půl.
Směr Predjamsky hrad nás navigace láká nejrychlejší cestou po nějaké místní komunikaci, kterou nám ale majitel kempu rozmlouvá a doporučuje silnici 102 přes město Idria. Přestože je povrch místy nedokonalý, přestože se asi na třech místech právě stavělo, a i přes občasný kamion jde o trasu, kterou bych se klidně vydal znovu. Klikatí se okolo řeky, prostě nádhera. Kamion lze obvykle za pár kilometrů předjet (někteří pouští) a celkově nás opět překvapila nízká úroveň dopravy. Navíc postupně sledujeme, jak se velehory mění na vysoké kopce a krajina později začne připomínat naši Vysočinu nebo Jeseníky. Časovou náročnost věřte navigaci, přes průměr 50 km/h jsme se nedostali.
- Predjamsky hrad
Predjamsky hrad působí jako tuctové místo z cestovního průvodce a také jim je, přesto jeho návštěvu doporučíme, ale pod podmínkou, že si zároveň vezmete vstup do jeskyně pod, za a nad hradem (16,90 Eur/osoba, parkovné se neplatí). Samotný hrad procházíme asi za hodinu s audioprůvodcem (v češtině!) do jeskyně pak vyfasujete přilbu se světlem a průvodce. Máme štěstí, jdeme sem jen čtyři, ještě s jedním Španělským párem, a se sympatickým průvodcem. Jeskyně nemá osvětlení, takže jdete jen za svitu svých čelovek a doprovodu malých netopýrů. Paráda, tohle se nám líbí! Ani celkově není okolo hradu tolik návštěvníků, jak bychom čekali poslední červnový víkend.
- Vydejte se s čelovkami za Predjamsky hrad!
Původně jsme měli v plánu ještě Skočjanské jeskyně, ale na ty už nám bohužel nezbývá čas, je okolo čtvrté a do Piranu to máme ještě dvě hodiny. Právě tady bychom zpětně zvážili koupi dálniční známky, protože objíždění úseku mezi hradem a Piranem zabralo mimo dálnici dost času. Nevadí, alespoň máme důvod se do Slovinska vrátit.
4. Den: Piran
Našli jsme si přes Booking rozumné ubytování (60 Eur/noc pro dva vč. snídaně): s vlastním parkováním a v docházkové vzdálenosti od Piranu. Na snídani skvělý hemenex a bílá káva, paráda.
V Piranu stojí za návštěvu Muzeum mořské dopravy: když se paní u pokladny ptá, zda dva studentské, opáčím, že už bohužel studenti nejsme. Na to ona, že jsme mladí a studenti bychom být ještě mohli, a vnutí nám levnější vstupné (2,5 Eur/osoba místo 3,5 Eur). Za ty peníze to stojí, mají zde krásné repliky starých galeon dýchajících romantickými dobrodružnými časy, ve kterých by ale jen málokdo skutečně chtěl žít…
Nakopává nás káva a skvělé tiramisu v Městské kavárně vedle radnice, za ceny srovnatelné u nás. Pan majitel ubytování nás ráno varoval, že má celý den pršet, na/neštěstí začíná pršet až o půl čtvrté odpoledne. Jsme ale právě na cestě a tak promokáme durch. Nevadí, nejsme z cukru! Pan domácí trvá na tom, abychom se po převlečení stavili na šálek horkého čaje…
- Co my, my uschneme! Ale tohle, tohle ti Pirane tedy nezapomeneme!
Slovinsko od nás dostává pět z pěti bludišťáků. Mohli bychom strhnout bod za občas horší silnici (ale stále lepší, než u nás), to ale skvěle vyvažuje neuvěřitelná vřelost Slovinců. Všech. Od kluků v kempu, přes kohokoliv na pokladně a v informacích, přes průvodce a obsluhu v kavárně či v restauraci. Všichni umí skvěle anglicky, a určitě i italsky anebo německy. Rádi poradí, prohodí vtípek, a přestože ví, že vás třeba už nikdy neuvidí, chovají se tak, jako byste měli být od nynějška přáteli. Opravdu hrubý kontrast s tu nafoukaným, tam odměřeným západem. Určitě se sem ještě vrátíme.
A abychom nezapomněli, na cestách jsme nepotkali jedinou policejní hlídku…
5. Den: cesta Piran – Zadar
Pátý den se opět nese v cestovatelském duchu. Čeká nás zhruba 400 km do Zadaru, kde se setkáme s přáteli, kteří zde vegetí už od soboty. Chceme se ještě stavit v městě Rovinj, kam je cesta prostá, po dálnici asi 60 km. Dálniční poplatek byl myslím 25 Kun. V Rovinji se trochu ztrácíme a místo příjezdu do velkého parkoviště v přístavišti přijíždíme na malé parkoviště – opět v přístavišti. Máme velké štěstí, neboť právě odjíždí auto. Platíme sympatických 10 Kun na dvě hodiny a jdeme na procházku.
Nebudete-li obědvat, dvě hodinky na procházku ke kostelu s věží, kde mají dozajista ještě původní, stovky let staré schody, bohatě stačí.
Po poledni vyrážíme směr Zadar. Istrijský poloostrov směr Rijeka protíná sice rychlostní, ale jen dvouproudovka. Provoz je opět minimální, něco pomalejšího díky dobré viditelnosti snadno předjedete, ale o dálnici rozhodně nejde. O to komičtěji působí po necelých 100 km výběrčí bouda před dlouhým tunelem Učka, kde chtějí 44 Kun – asi jde částečně i za mýto na tento tunel. Rijeku objíždíme ještě dálnicí, která se přemění v pobřežní magistrálu plnou zatáček. Ta se co chvíli „dotkne“ hladiny, abychom po chvíli sledovali moře z uctivého nadhledu, a tak stále dokola… kupujeme něco na zub a stavíme na odpočívadle (foto výše...)
Z 200km dlouhé trasy po pobřeží vás bude pravděpodobně bavit prvních 50 km, nebo než potkáte karavan – podle toho, co nastane dříve. Bez šneků se dá držet slušné tempo. Komu rupnou nervy, může v městě Senj najet zpět na dálnici, zajížďka není velká, ale celková časová úspora asi také ne. My si to užíváme a pak „užíváme“ celých 200 km až do Zadaru.
8. den – Zadar – Morava
Cesta zpět je prostá, nicméně bez dálniční známky Slovinska hledáme, jako většina, objížďku. Ta nejkratší přes Maribor se nám zdá nudná, a tak volíme cestu delší, zato naprosto prázdnou, klikatou, zábavnou přes Ptuj – Lenard – Gornja Radgona – Bad Gleichenberg – Riegenzburg – Ilz – dálnice. A dál po dálnici nach Wien.
Z první dovolené s mazdou jsme byli nadšeni. Vystačili jsme si s kufrem auta, nosič zůstal zatím doma. Pravda, pokud jsme cestou nakoupili, vznikl drobný problém a žena musela vše trpět pod nohami. Mne překvapilo, že se dá vcelku bezbolestně vydržet v autě 8 hodin v kuse, což je informace, která se příští rok, třeba cestou na severní pól, bude hodit
Naposledy upravil Jirka dne 19 říj 2015, 12:45, celkově upraveno 1
-
Jirka - Příspěvky: 563
- Registrován: 05 zář 2014, 08:16
Re: BlueNC
od dopr » 19 říj 2015, 08:27
Peknej trip. Mam radost, kdyz lidi pouzivaji tato auta podle meho gusta, tj. k poradnym roadtripum 
.:. MX-5 NC Expression, 2.0, 118kW/160 HP, L.S.D, 6 gears .:.
:.EX: MX-5 NB, 1.8, 103kW/140 HP, L.S.D, 6 gears, Nardi Torino, Bilstein B8 + Tein S-tech springs:.
:.EX: MX-5 NB, 1.8, 103kW/140 HP, L.S.D, 6 gears, Nardi Torino, Bilstein B8 + Tein S-tech springs:.
-
dopr - Příspěvky: 3488
- Obrázky: 3
- Registrován: 14 led 2010, 11:36
- Bydliště: Moravský kras
Re: BlueNC
od Pavel260 » 19 říj 2015, 10:17
Parádní, to bude večer počtení. 
Tu reportáž jsme taky viděli
Tu reportáž jsme taky viděli 147koní + jedna lama http://pavelmx-5.rajce.idnes.cz/
- Pavel260
- Příspěvky: 3601
- Obrázky: 3
- Registrován: 14 led 2010, 17:17
- Bydliště: Jaroměř
Re: BlueNC
od cafe-racer » 19 říj 2015, 10:52
Jirko, kdy jste to jeli ? Jestli nedávno tak teda docela pěkný počasí
Hoodně podobnou trasu jsem jel červen 2013.... Vršič s TD manuálem bylo peklo - co zatáčka to řadit skoro na 1° a pak čekat tejden než se rozfouká turbo zlatá mazda. Ale ty věci jsme viděli stejný a můžu doporučit.
Toto číst v sychravým počasí pěkně nakopává pro plánování sezony 2016, díky !
Hoodně podobnou trasu jsem jel červen 2013.... Vršič s TD manuálem bylo peklo - co zatáčka to řadit skoro na 1° a pak čekat tejden než se rozfouká turbo
zlatá mazda. Ale ty věci jsme viděli stejný a můžu doporučit.Toto číst v sychravým počasí pěkně nakopává pro plánování sezony 2016, díky !
NC 2.0 '06 kabriolet
- cafe-racer
- Příspěvky: 841
- Obrázky: 1
- Registrován: 26 srp 2013, 12:29
Re: BlueNC
od Jirka » 19 říj 2015, 12:45
Jeli jsme to poslední týden v červnu, jen jsem se nedostal k publikování... vlastně i trošku proto až nyní, abych se nakopl na plánování sezóny 2016!
Co se Vršiče týče, tak teprve tam jsem se naučil, že jednička je taky rychlost
Co se Vršiče týče, tak teprve tam jsem se naučil, že jednička je taky rychlost
-
Jirka - Příspěvky: 563
- Registrován: 05 zář 2014, 08:16
Re: BlueNC
od greenman » 19 říj 2015, 14:12
Jirko,super poctenicko..... S tema policajtama ve Slovinsku souhlasim
- greenman
- Příspěvky: 165
- Registrován: 29 zář 2014, 05:58
- Bydliště: 100% Štatl;-)
Re: BlueNC
od Jirka » 16 lis 2015, 09:55
Tímto se symbolicky loučíme s fantastickým rokem 2015 a těšíme se na sezónu 2016!
Za foto díky přátelům z fotimeoba.cz
Za foto díky přátelům z fotimeoba.cz
- Přílohy
-
-
Jirka - Příspěvky: 563
- Registrován: 05 zář 2014, 08:16
Re: BlueNC
od Jirka » 24 lis 2015, 21:44
Okej okej, tak jsem to ještě nezabalil, až dnes, kdy místo "rychle umýt a dotankovat" byla 100km projížďka po okolí. Šak to znáte: vpravo a domů? Nééé, doleva, ještě to vezmu tudy...
A při té příležitosti "narozeninový" nájezd 44 444 km. Za rok a dva měsíce jsme najezdili cca 10 000 km. Několik srazů (Beskydy, Orlické, Šumava, Vysočina 2x, Velká Javořina 2x), Slovinsko a Chorvatsko, Grossglockner a Saalbach. Prostě trasy, které bychom bez Mazdy buď vůbec neabsolvovali, nebo by to naší tojótou byla nuuuudáááááá!
Přátelé, takže v roce 2016!
A při té příležitosti "narozeninový" nájezd 44 444 km. Za rok a dva měsíce jsme najezdili cca 10 000 km. Několik srazů (Beskydy, Orlické, Šumava, Vysočina 2x, Velká Javořina 2x), Slovinsko a Chorvatsko, Grossglockner a Saalbach. Prostě trasy, které bychom bez Mazdy buď vůbec neabsolvovali, nebo by to naší tojótou byla nuuuudáááááá!
Přátelé, takže v roce 2016!
- Přílohy
-
-
Jirka - Příspěvky: 563
- Registrován: 05 zář 2014, 08:16
Re: BlueNC
od dopr » 25 lis 2015, 09:27
Uz ji konecne posli spat
.:. MX-5 NC Expression, 2.0, 118kW/160 HP, L.S.D, 6 gears .:.
:.EX: MX-5 NB, 1.8, 103kW/140 HP, L.S.D, 6 gears, Nardi Torino, Bilstein B8 + Tein S-tech springs:.
:.EX: MX-5 NB, 1.8, 103kW/140 HP, L.S.D, 6 gears, Nardi Torino, Bilstein B8 + Tein S-tech springs:.
-
dopr - Příspěvky: 3488
- Obrázky: 3
- Registrován: 14 led 2010, 11:36
- Bydliště: Moravský kras
Re: BlueNC
od PeterS » 25 lis 2015, 16:22
dopr píše:Uz ji konecne posli spat
Dan má pravdu
zaslouži si a je na časeRX7 SA22C 1979
Miata USA 1989
MX-5 Impuls 2005
Miata USA 1989
MX-5 Impuls 2005
-
PeterS - Příspěvky: 388
- Obrázky: 14
- Registrován: 10 zář 2013, 19:51
- Bydliště: západné Slovensko 20% + Južní Morava 80%
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 27 návštevníků