Opět si hodím post do "deníčku", pro záznam stavu káem. Takže rok 2019 končíme s 74 000 km a koukám, že letos to dalo pěkných 7 000 km, to jsem ani nečekal!
Skvěle se vydařil květnový čtyřdenní trip do Slovinska. Byly to ty dny, kdy hlásili po celé Evropě sněhové kalamity, a taky že jo. Ještě v poledne hlásili, že je sedlo mezi Rakouskem a Krajnskou Gorou uzavřeno, a než jsme přijeli, bylo otevřeno. Nahoře sněhu do půli lýtek, zadokolka na letňácích, krása nesmírná!
- Korensko Sedlo: tohle prostě v květnu moc nečekáte...
Další dny se počasí umoudřilo a vyrazili jsme do našeho milovaného Piranu. Cestou zpět jsme pohrdli dálnicí a drandili italsko-slovinský venkov. Trasa Nová Gorica - Bovec je něco, co v podvečer dává absolutní smysl existenci tohoto úžasného autíčka. A vůbec mi nevadilo, že jsou Slovinci sportovci a rádi s magdou poměřují své focusy a hondy civic. V Kobaridu si vyjeďte na Kostnica s Cerkvijo Sv. Antona, zajímavé místo. Zpět do Krajnske Gory jsme chtěli samozřejmě přes Vršič, ale jak Google Maps, tak značka za odbočkou za Bovcem kázala zastavit a otočit se. Objížďka přes Log pod Mangartom a Itálii naštěstí nebyla ani dlouhá, ani nudná.
- Kostnica s Cerkvijo Sv. Antona
Druhý den jsme si udělali kratší okruh přes Bled (hrad!) a Bohinj (vodopád), abychom si trasu do Bovce dali ještě jednou. To bylo radosti, když na ceduli svítilo Open, přestože Google stále hlásil uzavřenou silnici, a my se vydali vstříc 47 (?) vracečkám. Hlavně ten příjezd pod sedlo okolo řeky je krásný, pestrý, svižný. Opět se mi potvrdilo, že stoupat od jihu je zásadně zábavnější, než naopak. Navíc když vás honí dieselový focus s
za volantem! Nahoře zima, pusto prázdno. Cestou dolů se zastavujeme u Ruské kapelnice a dole v Krajnske Goře u jezer, která v létě slouží ke koupání. Květen = nikde ani noha, natož oblečená do plavek. Slovinsko si nás opět získalo.
Cestu zpět jsme ihned pohrdli autobahnem a protáhli si silniční nirvánu přes sedlo Jezersko. Samo sedlo není zajímavé, ale silnice nahoru hezká (a ze slovinské strany zajímavější). Pokračování do rajchu je pohodlné, silnice široká, takže z kopce lepší. Pak jsme pokračovali ladnou stodesítkou po rakouském venkovství a parádně si užili silnici Soboth. Opět - z jihu na sever, resp. ze západu na východ - je mnohem lepší, než opačně. Nulová doprava mi potvrdila, že naše výlety na květnové státní svátky jsou tím nejlepším načasováním...
V létě jsme si dali výletík po krásách okolí Uherského Brodu a Luhačovic - a ano, i tady jsou libé silnice. Na to navázala jednodenka do Mariazellu v sestavě rovnou šesti mazdiček. Červenec ale již nebyl našim choutkám toliko nakloněn a brzdných elementů bylo příliš. Jaké to štěstí v neštěstí, když nás z Pernitzu brzdilo krásné, ale smradlavé kabrio (myslím) MG. Nebýt jej, pelášili bychom s Tominem jistě (pouze mírně) za hranicí předpisů a pán příslušník sedící u cesty na rybářské sesličce
by měl hned veselejší den.
Podzimní jednodenní rozjímání jsme opět směřovali na Mariazell, tentokrát v sestavě tří kusů. Podzimní jízdy čas měl nevýhodu v brzké tmě, avšak zásadní výhodu v minimální dopravě, která dovolila popustit uzdu... koníkům ustájeným pod kapotou. Ujistili jsme se, že trasa St. Polten - Frankenfels - Wienerbruck - Mariazell je nejzábavnější možná. Po nákupu perníku (perníčků...) jsme pokračovali do sedla Niederalp, kde odmítli naplnit naše hladové žaludky s tím, že sezona končí a mají vše prodáno. Silnice č. 23 a 21 se ukázaly být velmi příjemnou návratovou alternativou. Ale co to? Na jedné křižovatce opět v příkopu přikčený příslušník s bílou čepicí a laserovou puškou. Ještě že přijíždíme z pro ně nezajímavého směru. Ale dvě návštěvy a dvě měření? Bacha na to... Být déle světlo, vzali bychom to ještě přes Kalte Kuhl.
Letošních zážitků bylo zkrátka méně, avšak o to byly lepší. Nyní, když "výlety mazdicí" nejsou díky (záměrně píši díky a ne kvůli) Magdici samozřejmostí, ale výsledkem pečlivého plánování a domlouvání hlídání, užíváme si každou vteřinu. A tak to má asi být!
Napsal: 08 pro 2018, 09:23
a vůbec to bude letos spíše o jednodenních výletech po okolí. Dítko dítkuje a stavba stále není hotova 
