Pánové zdravím vás,
na úvod naprosto potupně přiznám, že vás tu již více než rok potají sleduji a sbírám informace a slídím, kde bych co vyzjistil o tom, co nás tu vše spojuje a musím přiznat, že studnice vědomostí o tomto malém sympatickém autíčku je zde nekončící a velice mi pomohla při výběru mé továrny na úsměv. Takže jedna omluva za mlčenlivého pozorovatele, snad to nyní napravím svým příspěvkem
Jak to celé začalo? Dlouhé roky jsem jezdil velmi mužným vozem Renault Twingo druhé generace, které ne zcela podtrhovalo mou lásku k vozům, ale co si budeme povídat, ve studentských letech je člověk rád za jakékoli auto a tak nějak jsem stav a kvalitu svého vozového parku neřešil. Jenže jednoho dne se objevil můj kamarád, který mi představil novou kategorii vozů - roadster. Jeho nová Z4 mi vnesla po ujetých osmdesáti kilometrech po okreskách do života úplně novou energii, potřebu vystavovat svůj ksicht slunci, slyšet přímo bublat motor a výfuk mít skoro hned za páteří. Byl jsem beznadějně nakažen tzv. convertible-disease. A tak začal šílený koloběh, kdy hlavním životním snem a hlavní odměnou prakticky za vše, co jsem kdy udělal, se stalo slovo roadster/kabriolet. Dlouhé dva roky vybírání mě od samého začátku táhlo k MX-5. Vždy byla ve hře, přestože jsem v záchvatu chtíče koketoval i s některými Z3, Barchettami a podobnými nesmysly, ale Miata se vždy vrátila do hry jak bumerang.
Dlouhou dobu jsem vybíral NB, chtěl jsem si ji pořídit jako víkendové auto, které budu mít čistě pro radost vedle té malé motorizované nákupní tašky, co vám budu povídat, prošel jsem tisíckrát všechny varianty, edice, motory, ročníky. O Miatách se mi zdálo i ve dne, neskonalá radost při zahlédnutí jakékoli na silnici začala silně iritovat celé mé okolí po několika týdnech. Dva roky jsem se odhodlával, až v zimě letošního roku přišel zlom - Renault jde z domu, už toho má za sebou dost a začínám být na toto auto starý a není už úplně reprezentativní. Místo NB bude NC, plán byl mít ji celoročně jako daily car. Vzhledem k tomu, že žiju v Praze, mám garáž a zimy tu bývají opravdu "kruté", tak proč ne (dnes s autem v ruce to samozřejmě přehodnocuji). V únoru začalo úporné hledání, mobile.de, autoscout, sauto, sportovnivozy.cz, bazos, všechny varianty proběhly. Do několika vozů jsem se platonicky zamiloval, ale pak se vždy něco objevilo, co radost zhatilo. Desítky mailů a odpovědí na vozy, několikrát velká překvapení, třeba jak špatné vozy prodávají v Rakousku, případně i ta pozitivní, jak Němci dobře komunikují i v angličtině a ochotně vše doloží a popíší.
Od začátku jsem chtěl 1.8 s nájezdem pod sto tkm, soft-top, černou barvu a alespoň 2007 ročník. Cenový strop byl též nastavený, tak hurá, jdeme hledat. Auto jsem chtěl dovézt po vlastní ose.
Několik krásných kousků jsem delší dobu řešil u Hamburgu ale nakonec jsme jeli na slepo na jednu černou krásku do Karlsruhe. V inzerátu se tvářila nenápadně, dlouhou dobu jsem ji měl otevřenou v tisíci záložkách a nijak extra mě neuchvátila, až jsem se podíval blíže. Měla 81 tkm, rok výroby sice 2006 a přihlášená v létě, hmm, tři majitelé, vevnitř social-paket takže sedačky v tkanině, žádné vyhřívání sedaček a.. no to je vlastně vše. Ale měla krásný černý lak a střecha vypadala taky z fotek v pořádku. Píšeme, chceme fotky podvozku, motoru, sedaček, protože vypadají trochu unaveně u řidiče, domlouváme se na případném vyřízení papírů a značek. No celý proces trval asi deset dní, bazar komunikoval perfektně anglicky a vše co bylo třeba vyjasnit tak bylo vyjasněno. Tak hurá na trip, z Prahy krásných 550 km tam a zpět a žádné rezervní auto nebylo, trochu risk ale s tím jsme počítali.
Na místo jsme přijeli celkem svižně s dvouhodinovým předstihem, auto jsme stihli okouknout už ráno, když byl bazar ještě zavřený. Jedním slovem krása. Malá černá Němka stála hned u cesty, sice trošku zaprášená, ale krásně čistý lak bez škrábanců, neodrbaná kola, dobré gumy. Interiér taky krásný, střecha na nalepení na konstrukci trošičku unavená, ale to je naprosto bezvýznamné. A především, úplně bez rzi. Tak hurá na oběd, kouknout na kousek městečka a do bazaru zpět. Přivítal nás tam velmi typický Němec, lámanou němčinou se domlouváme, projížďka za pas, nejprve já a potom bratr. Koukáme na ty nejbolestivější místa ale auto je v naprostém pořádku a je spíš ve stavu, který jsme ani jeden nečekali.
Co si budeme povídat, během třičtvrtě hodiny bylo rozhodnuto a do další hodiny mělo auto převozní značky, já byl o několik peněz lehčí, ale o dva klíčky bohatší. S auf wiedersehen jsem se rozloučili a hurá na cestu zpět po vlastní ose. Únavných šest hodin bylo poznat po celém dni, zvlášť s řetězovou bouračkou u Stuttgartu, ve které se člověk zasekne na delší čas, ale co se dá dělat.
Heidi čeká teď přihlášení na české značky a STK, čeká ji servis, oleje filtry, svíčky, geo a vyvážení kol a klimatizace, a především trochu péče kosmetické, zvlášť o střechu. Heidi je tedy úplně stock, chybí ji windschott, předchozí majitel si ho vyměnil za čiré plexi a zřejmě si ho vzal s sebou dál (takže kdyby někdo měl nějaký navíc, ozvěte se), interiér je ve tkanině, z výbavy navíc mlhovky
Máme za sebou nějakých 700 km dohromady, hlavně z dálnice zpět a nějaké krátké projížďky po Praze a za město, na českých rozbitých cestách je hodně tvrdá a chvilkami je mi podvozku líto, ale asi se nedá nic dělat. Jinak je to ultimátní smile maker, který přitahuje pozornost okolí. Prozatím jsem se ji rozhodl pojmenovat Heidi, německé děvčátko z hor, ale je možné, že se ještě přejmenuje.
Postupem času budu zřejmě přidávat také zkušenosti a zážitky, případně se hlásit o rady zkušenějších zde, moc rád vás potkám taky na některém ze srazů a vyjížděk.
Pražští se klidně hlaste
Sry za dlouhý příspěvek