Díky za inspirace v tomhle vláknu. Něco navíc čerpám i z cestopisů na webu motorkari.cz. Takže od pátku do pondělí jsem najel cca 2tis km CZ-AT-IT-CZ.
Směrem na jih jsem se opět vydal přes Mariazell do Wörthersee. Pokud někdo nemá čas na dlouhé přesuny po Evropě, ale chce si opravu dobře zajezdit v přijatelné vzdálenosti, tak okolí Mariazell doporučuji třeba jen na víkend. Okolo jsou perfektní silnice, pořád nahoru dolů, utažené vlásenky i rychlejší protahováky a hlavně perfektní asfalt. Nic takového u nás bohužel není. Zapomeňte na EcceHomo, Červenohorské sedlo, Lanškroun, Buchláky atd. To jsou jen chudé zmenšeniny .
Už tady někdo zmiňoval Passo Soboth na jihu AT. Potvrzuji super zážitek z rychlejších zatáček a poměrně široké cesty.
Příznivcům tuningu doporučuji návštěvu města Velden u Wörthersee. Je to sice Mekka VW GTI, ale asi se tam tuneři sjíždějí každý víkend, nebo tam možná byla nějaká akce. Všude plno brutálně upravených aut všech značek a ve skupinkách se projíždějí okolo jezera. Ve Veldenu kolem hlavní cesty hromada barů s venkovním posezením a večer to tam může být slušná pařba. Pro klidnější povahy stačí návštěva miniatur Minimundus
Při sobotním přesunu do Cortiny d'Ampezzo jsem nestíhal sledovat jednotlivá passa, ale byl to spíše přesun, takže zjednodušeně spousta parádních zatáček, houstnoucí provoz a často špatný asfalt. Nadával jsem na Italy, proč se o cesty nestarají jako Rakušáci, ale po přejezdu našich hranic jsem se jim zase omluvil
Pokud je u nás problém s přetlakem turistů, tak v Itálii to mají podobně. Na passo Falzarego jsem vyrážel kolem 8h a nahoru a dolů naprostá bomba. Kolem 10h se ale v každém stoupání na vrchol tvořily nechutné kolony a asi všichni italové hromadně vyrazili na hory
Já jsem jel naopak ve volném směru dolů a pokračoval do města Asiago (památník bojů 1.svět.). Lehce jsem zakufroval a dostal se na okresku (Primolano-Asiago). Tak to byl zatáčkový ráj. Až mně bylo Mazdy líto, že tady nechám brzdy a převodovku. Ale aby nevyšla ze cviku, tak si to zopakovala ještě jednou (Asiago-Valstagna). Zpět do Cortiny jsem se vydal s odbočkou na přehradu Vajont (více info o tragedii na googlu) a na závěr lahůdka Passo di Giau. Kolem 17h mraky lidí sjíždí z vrcholu dolů a já skoro sám naplno nahoru. Na mě možná až moc vlásenek, ale výhledy s přicházejícím západem slunce úchvatné. A sjezd dolů možná ještě lepší, než nahoru.
Pondělní návrat jsem bral jako rychlý přesun, ale stejně jsem si užil Passo Tre Troci v opačném směru s horším povrchem a už větším provozem a příjemně překvapil úsek Pelos di Cadore-Willa Santina. No a po bezproblémových 2tis km jsem zůstal stát v koloně u Pasohlávek, při pokusu objet to jsem narazil na ucpanou D2, tak jsem si nakonec závěr cesty užil v rozbitém "Passo Slavkov u Brna"
Mazda dostala brutálně zabrat a občas jsem se bál jestli to stařenka (2006) zvládne a něco se nevysype (pojištění s asistencí), ale nakonec absolutně bez problémů. Nakonec i průlet přes Rakousko s nataženou střechou a klimatizací byl v pohodě. Za tohle si MX5 zaslouží jednou za rok pořádně vyvětrat