SEZONA 2020 Zdarec sporťáci! Dovolete mi ohřát se vzpomínkami na minulou sezonu, hlavně na příjemné klima jarních a podzimních cest. Ale i na rozteklost pod prudkým letním sluncem, kdy je ale zase jízda se staženou střechou nejméně výstřední. Na úvod bych začal jedním nevšedním řidičským zážitkem.
DOVOLENÁ V OBYTNÉM VOZE Půjčili jsme si s rodinkou obytňák na týdenní putování po Česku. Hned po ujetí prvních metrů mi došlo, že jsem to konečně našel. Hledal jsem totiž něco, co je v jízdních vlastnostech protikladem k mrštnosti a obratnosti MX-5. Dosud držel prapor Nissan X-Trail, ale oproti tomuto paláci kultury a oddechu jede, brzdí a zatáčí. S délkou přes 7m, výškou víc jak 3m a váhou přes 3t jde o pomyslný vrchol toho, co lze s řidičákem B provozovat. Největší svízel je, že vysokou hmotnost netvoří pevný náklad, ale sestává z miliónu věcí které jsou v autě jen položeny a jejich setrvačnost zásadně kecá do řízení. Navíc jsem si upletl bič že nebudu brzdou provozu a tak byl celý týden řidičské sádlo-máslo. Ale jak víme protipóly se přitahují, takže i tohle už spadá do kategorie zábava, jen na opačné straně spektra. Bavilo mě to, těšil jsem na každý den urputného boje s řízením a všem tuhle zkušenost doporučuju.
S MX-5 DO HOR Mám moc rád výšlapy na velikánské kopce. Ale až s Mazděnkou jsem to začal provozovat ve velkém. Je to ten nejlepší prostředek jak se do hor dostat. Skoro bych řekl, že je s touto zábavou organicky srostlá. Doveze mě na úpatí, tam si to polezu a pak, jako odměna za tu námahu mě krásně odveze nazpátek. Takže jsme takto zvládli skrz naskrz Šumavu. Hodně toho bylo v Jeseníkách včetně Králického i Malého Sněžníku. Moc hezky se jezdí k Broumovským stěnám, kde je to mimořádně pohledné. Plnohodnotný výkon je pak hřebenovka na Malé Fatře na Slovensku nebo samostatný výšlap na Velký Kriváň. Něco jsme podnikli i v Rakousku, hlavně dvoutisícovky Schneeberg a Heukuppe.
Kapitolou jsou pak Vysoké Tatry. Z předloňska jsem věděl, že se dají zvládnout za jeden den včetně výlezu (bez lanovky!) na nejzápadnější dvoutisícový vrchol Salatín. Tohoto roku jsem si ovšem ukousl pořádného sousta - Slavkovský štít s kótou 2452m. Ovšem den to byl nezapomenutelný. Cesta tam a zpátky měla 677km, takže jsem si Mazděnky náležitě užil. Výšlap byl podle očekávání namáhavý, ale ten výhled ze štítu mě úplně rozsekal. A ze zpáteční cesty mám asi nejsilnější moment z celé sezony. To když jsem jel po dálnici mezi Žilinou a Novým Mestom nad Váhom. Bylo už dost pozdě, něco před půlnocí. Byl takový ten příjemný vzduch po horkém dni. Po pravé straně na Strážovskými vrchy právě vycházel Měsíc a vedle konjuktovali Jupiter se Saturnem. Na tachometru vlažná stovka, muzika hulákala na půl Slovenska, v těle příjemná únava a každá vteřina byla blahem.
OKOLO ČESKA II Okolnosti zavřely hranice, takže místo plánovaných alpských průsmyků jsme se, s mladou paní, museli spokojit s mantinely ohrádky naší české zahrádky. Stejně jsem se chystal po mimořádném úspěchu první výpravy si to zopakovat, akorát opačným směrem. A znovu se potvrdilo jak převelice atraktivní tu máme končiny, skoro bych řekl že Česko v tomhle směru obepíná perlový náhrdelník krásných silnic s tou nejpěknější krajinou na světe. I tentokrát byl zvolen čtyřdenní model s třemi nocležnami na Šumavě, v Jizerkách a Jesenících. Po cestě je spousta turistických zajímavostí k zastavení, stačí si sednout k mapám a vybrat si perličky podle vkusu.
Bylo zajímavé, že to byla zatím nejdelší trasa se spolujezdcem. Panímáma hůře snáší ty různé zalamování zákrut a sportovní brždění, tak jsem celé čtyři dny musel s Mazděnkou jet jak s blbým kabrioletem. Což i tohle MX-5 zvládá na výtečnou. Jedno je ale s podivem. Zatímco při zrychlování a brždění je přítomnost živého závaží a batožiny v kufru znát, tak reakce podvozku na volant jsou stále jako s prázdným autem. Tak moc, hrozně moc je spodek auta předimenzován a nabušen. SUPER!
- na Jizerce
PRACOVNÍ CESTY DO JIŽNÍCH ČECH Tohle mě loni bavilo fest. Najet s MX-5 skoro 600km po skvělých silnicích Vysočiny a Jihočeska, při tom splnit pracovní úkol, čímž se vyjížďka zbaví samoúčelnosti a zbude jen čiročirá radost z mega krásného dne.
DO PRAHY NA BURGR Opět jsem si dopřál tradiční podzimní radovánku. Nic neva, že oblíbenou pochoutku jsem si musel odnést od výdejového okénka pražské burgrárny Hillbilly a sníst si ji v Mazděnce. Naopak! Obklopen krásným interiérem kde hrála skvělá muzika. Bylo to pár dní po známé kauze Prymula vs. porušení protiepidemiologických opatření, tak jsem se pak prošel po Vyšehradě. A zašel i na hřbitov Slavín, místo odpočinku velkých národních osobností. Tam to pro mě bylo hodně silné.
ZDARY Kromě výše jmenovaného se zadařilo i na tachometru. Už čtvrtou sezonu se mi plní počáteční předsevzetí ročního nájezdu alespoň 10tis. km. Tento počet je podle mě dobrým poměrem mezi využitelností a udržitelností servisních a provozních nákladů. Zkrátka, jezdil bych rád ještě víc, ale kdo by to živil.
Hodně jsem si užíval vylepšených jízdních dovedností díky novým sportovním silentblokům Strongflex, které mám už i na přední nápravě. V servisu, kam s mazdou jezdím, mě teď nemají moc rádi, protože "kdyby věděli co to bude za ---- se na to vysrali". Ale stálo to za to a ten rozdíl je opravdu citelný! Byl jsem napřed dost skeptický při porovnávání původních továrních a nových značkových, kdy se mi tuhost materiálů zdála stejná. Ale při jízdě auto zřetelně ochotněji reaguje na pohyb volantem a zase o kousek navyšuje příčku dokonalosti.
Též chválím brzdy. Loňská výměna za nové kotouče a desky Brembo byl dobrý tah. Líbí se mi i taková drobnost, že dělají zvuk. Když šlápnu na pedál, tak na vteřinku se ozve jemné zapískání při uchulahodící frekvenci.
NEZDARY Někdy se ovšem nedařilo a bylo i nějaké to bolení. V Rakousku jsem tak vehementně uhýbal sanitce, že jsem zadním kolem odřel límec disku o obrubník. Už několikrát jsem tu žehral jak je černý roadster neviditelný a jak ho ostatní přehlížejí. Tak loňský incident byl zatím top. Nevidomý šohaj mi to poslal před čumák takovým způsobem, že jsem na zahaltování z 50 měl tak 2 metry. Strašný! Ale co je nejhorší, tak mám ve vzpomínkách pár svých vlastních majstrštychů. Buď jsem se nechal vyprovokovat k závodění, nebo jsem udělal pár neúplně promyšlených předjíždění či jen hloupě předváděl dovednosti mrštné MX-5. Takže mé jediné přání na pátou sezonu je dokončit ji v původním stavu.
To samé přeji i vám!