Další příspěvek, další důvod k přejmenování.
Poté, co jsem vyměnil chladič, jsem vesele jezdil. Chvilku. Dokud se Mazda nerozhodla, že topení je pro sráče. Její rozhodnutí mi oznámila roztrhnutím hadice k topení, po kterém následoval první odvoz na laně. Myslela si, že mě dostala, ale víte, k čemu je dobrá zahradní hadice? No přece k bypassu topení. Toho času jsem ji potřeboval používat téměř každodenně, takže nebylo zbytí. Ale jak to tak chodí, v našem sporu o chlazení jsem se zatím neměl dostat k poslednímu slovu. O nějakou dobu později to odnesla hadice u chladiče. Cha, pomyslel jsem si, teď jsi mě jako dostala, jo? No, dostala. Při výměně hadic jsem objevil urezlou trubičku z domečku termostatu. V ten moment jsem ji odstavil. Nu dobrá, bitvu jsi vyhrála...
- poznámka: V tomto bodě by nejspíš spousta z místních šikulů vymyslela nějaký topenářský bastl, ale já ne. Já poraženecky vyhledal nový domeček... To, že by stačilo být trochu šikovný a díru převléct hadicí a použít Téčko, to mě docela dlouho nenapadlo...
Když už bylo potřeba něco dělat, rozhodl jsem se, že je na čase pořešit převodovku. Ta původní kromě pištění a ošklivých zvuků začala propouštět olej, takže bylo načase ji také propustit. A když už to všechno půjde dolů, proč tam raději nedat normální výfuk? Takže jsem si vypůjčil menší a úspornou dodávku a vyrazil na cesty pro díly. Výfuk jsem shodou náhod odnesl whisperovi z pivnice, převodovka na mě čekala u Lorda Jamese a ještě jsem si pro radost vyzvedl kola, co na mě od dubna čekaly v Praze. A se dvěma kamarády jsme si pronajali garáž, takže práce mohla začít.
Víte, nejsem zas tak zručný člověk. Rozhodně ne, co se týká rozebírání aut. Elektronika? No dobrá, dobrá, ale to nemá nic společného se šrouby, které někdy utáhli němci. Naštěstí mám po ruce dostatek šikovných kamarádů, teda, hlavně jednoho, který si se mnou pronajal garáž. A pak taky další, kteří jsou zruční a ví, jak se dělají rozvody na BPčku, ale o tom až později. Po urputném boji se šrouby se stará převodovka dostala ven a nová mohla jít dovnitř. A když se tam dostala, vzpomněl jsem si, že by bylo fajn tam nalít olej. Jenže ejhle, i když výpušťák byl povolený a krásný a vůbec, napouštěcí šroub se rozhodl, že ven nechce. A že se bude žvýkat a protestovat. Co teď? No, nakonec jsem dva litry oleje do převodovky protlačil skrz díru senzoru zpátečky. Funguje to, tak co.
Takhle to vypadá skoro idylicky, že? Ta pravá zábava měla teprve přijít. Aby bylo možné vyměnit domeček termostatu, tak je potřeba shodit rozvody. Vážně. Inu, jednoho večera jsme na garáži a najednou se zjeví další schopní kamarádi, že se na nás přišli podívat. A během jednoho večera shodí rozvody, vymění domeček a rozvody zase nahodí. Zázrak! Bůh existuje! To přesvědčení mi vydrželo jen do prvního nastartování. Motor jel jak pumpa na sračky, na tři válce a dole na řemenici se objevila voda. Myslím, že ten večer jsem neměl sílu nadávat, nasedl jsem do vypůjčeného Citroenu a v depresi odjel domů. Druhý den jsem zmermomocnil Andre_fuxe, jeho kabely a jednu svíčku. A hle! Mezi mraky se opět objevila záře a motor začal fungovat na všechny čtyři. Ale, no... víte, jak zní matka všech motorů, turbodýzlový nafťák? No, nějak tak strašně to klepalo. Takže došlo na další sundavání rozvodů a po kontrole vaček přišla na řadu koupel hydroštělů. Další nasazení rozvodů a hele! Sametový zvuk motoru se dostavil a člověk skoro zapomněl, že před pár dny si myslel, že bude shánět novou pohonnou jednotku. S radostí v duši jsem na auto naskládal kola, kryt pod motorem a sundal auto z koz. A když už jsem chtěl jet domů, tak jsem nenastartoval. Uvolněný startér... Pokud teď odhadujete, že jsem byl hodně vzteklej, tak máte pravdu. Vážně hodně. Pak jsem propadl trudomyslnosti. Pak se podíval do manuálu a vzpomněl si na jeden šroub, který na startéru určitě není. A následující den jsem víceméně jen sledoval kamaráda, jak se tam snaží zapomenutý šroub dostat. A taky jsem trochu pomáhal.
A pak to konečně přišlo. Testovací jízda. Nejenom, že ten motor je tichý. Ukázalo se, že v Německu neumí nejenom dotahovat šrouby s citem, ale taky dělat rozvody. Jedna vačka byla o zub pootočená, což způsobovalo podivný projev ve srovnání s jinými MX-5. A taky to střílení do výfuku, které mi už teď chybí. Jenže pozitivní věcí na tom je, že ta věc jede. Oproti předchozímu stavu mám pocit, že mám jiný auto. Kvičení převodovky není, motor tááááááhne už v nižším spektru otáček, zvuk je úplně jiný. K neuvěření. Asi to auto mám fakt rád. Ale jestli se zeptáte toho člověka, co na tom odvedl největší podíl práce, tak chválu fakt nečekejte. Tolik pičování na auto jsem snad ještě nikdy neslyšel.
Pár fotek a pár videí přidám posléze.